Musíme si vybírat mezi rodinou a kariérou?
Pro ženy je tedy v dnešní době otevřeno více možností než v minulosti. To nepřináší jen pozitiva, ale i negativa. Vyvstává totiž otázka, kdo teď vlastně bude mít na starosti ty „ženské“ práce a jestli nebude mít na děti negativní dopad to, že nebudou mít celý den mámu při ruce. I přes veškerý pokrok zůstává u některých lidí zakódováno přesvědčení, že domácnost a děti jsou starostí ženy a pokud se podílí i muž, je to čistě jeho dobrá vůle. A i v případě, že sami muži tvrdí, jak chtějí mít povinnosti s partnerkou napůl, v praxi většinou skutek utek… Dřív to mělo svou logiku, ale dnes, když pracují oba dva, přece není důvod, aby šel jeden z partnerů prakticky z jedné práce do druhé a ten druhý nikoliv.
Ještě o něco složitější bývá situace v tzv. dvoukariérových rodinách. Jak už vyplývá ze samotného označení, jedná se o rodiny, kde se oba partneři věnují své kariéře, tedy mají zaměstnání, které vyžaduje vysoké pracovní nasazení a průběžné vzdělávání. Někoho by mohlo napadnout, že tyto rodiny tedy budou logicky více ve stresu, aby vše uspokojivě zvládly.
Výzkumy však ukazují opak. Zjistilo se, že budování pracovní kariéry není překážkou a v některých aspektech jsou dvoukariérové rodiny dokonce spokojenější než jiné. Partneři například vypovídali, že si velmi váží toho, že jejich protějšek je na podobné ekonomické a vzdělaností úrovni, což také zlepšuje kvalitu komunikace mezi nimi (1980; in Viers, Prouty, 2001).
A co děti? Ty přece potřebují pro zdravý vývoj dostatečné množství času, který jim rodiče věnují. A splňují toto dvoukariérové rodiny? Co si o tomto myslí samotné děti jsem sice nezjistila, ale několik výzkumníků (např. I. Plaňava) udává, že v dvoukariérových rodinách bývá dítě vytyčeno jako priorita a kvalita vztahu s rodiči není poznamenána. Naopak komunikace mezi nimi bývá pozitivnější a společný čas spolu tráví kvalitnějšími způsoby. Ženy tu však musí řešit konflikt pracovní a mateřské role daleko častěji než v jiných rodinách a mohou mít proto k rodičovství poněkud komplikovanější postoj. Možná proto lidé s vyšším vzděláním mívají děti v pozdějším věku než ti ostatní. To však má i své výhody . Osoby ve střední dospělosti již obvykle mají vyšší pocit sebejistoty, je u nich větší šance, že mají srovnané své životní hodnoty, jsou zkušenější a cítí se být na dítě připravenější. Navíc se ukázalo, že když lidé založí rodinu až po stabilizaci kariéry, lépe pak zvládají vyvážit nároky obou oblastí (Viers, Prouty, 2001).
Pokud budu vycházet z výzkumů, tak dosáhnout uspokojivé rovnováhy mezi prací a rodinou možné je. Důležité je, aby se oba dva soustředili spíš na vyvážení obou oblastí než o dokonalost v jedné z nich. Neměli by se zaměřovat na osobní výhody, ale dávat přednost spíš těm párovým a rodinným. Záleží tedy na tom, jestli jsou schopni se dohodnout na společných cílech a zároveň je sladit s těmi individuálními, rovnoměrně si rozdělit povinnosti a s postupem času se flexibilně přizpůsobovat novým nárokům.
To vyplývá z výzkumů. U výzkumů je ten problém, že si nikdy nemůžeme být stoprocentně jistí, jakým způsobem probíhaly, jestli účastníci odpovídali upřímně a nesnažili se pouze stylizovat do role všezvládajících apod. Vlastní názor si můžete udělat ze svých zkušeností nebo podle toho, co vidíte ve svém okolí. Jisté je pouze to, že situace záleží především na konkrétní rodině a výsledky žádného výzkumu nelze zobecňovat na úplně celou populaci.
Literatura
Plaňava, I., & Pilát, M. (Eds.). (2002). Děti, mládež a rodiny v období transformace. Brno: Barrister & Principal.
Viers, D., & Prouty, A. M. (2001). We've come a long way? An overview of research of dual--career couples' stressors and strengths. Journal of Feminist Family Therapy, 13(2-3), 169-190. [Dostupné též z databáze EBSCO, cit. 2011-02-21].
Alexandra Bobelová
Proč se bojíme jít k psychologovi
Přestože v některých zemích už je celkem běžné mít svého psychologa, stejně jako zubaře, kadeřníka a fitness trenéra, u nás tomu tak ještě není. Důvody, proč lidé nechodí k psychologovi, jsou různé. Buď nemají žádné vážnější problémy nebo pokud je mají, poradí si s nimi sami. Případně mají dobré kamarády, kteří jim psychologa nahradí (kamarádská pomoc se ale od té odborné liší). Často však lidem brání v návštěvě psychologa různé obavy nebo předsudky. A jaké jsou ty nejčastější?
Alexandra Bobelová
Typologie babiček a jak s nimi vyjít 3
Toto je poslední část typologie babiček. Je dost možné, že ta vaše do žádného z uvedených typů nepasuje. Jak jsem psala již v úvodu prvního dílu, tak nevycházím z ničeho vědeckého, ale jen z osobních zkušeností. Takže pokud tu svou babičku nenajdete, tak je to proto, že jsem ji pravděpodobně nikdy nepotkala.
Alexandra Bobelová
Jaké je být operátorem call centra
Zřejmě každému z vás se už někdy stalo, že se vám rozezvonil mobil, na němž se zobrazilo neznámé číslo. Vy jste nic zlého netušili (aspoň poprvé) a hovor jste tedy přijali. A v telefonu se ozval více nebo méně podbízivý hlas, který vám začal nabízet (nebo spíš vnucovat) něco úžasného, co prostě musíte mít (hrnce, deky, internet, tarif, kapsle na praní, finančního poradce, televizi, kreditní kartu, ponožky...). Ve většině případů člověk po chvilce šokovaného mlčení vysvětlí (nebo se o to pokusí), že nic takového nepotřebuje a tím hovor skončí. Prodejci mívají různě dobrou vytrvalost a od toho se také odvíjí to, jak moc rozladění po telefonátu budete.
Alexandra Bobelová
Typologie babiček a jak s nimi vyjít 2
Pro babičky je zpravidla charakteristický vyšší věk a k tomu už obvykle patří také větší množství zdravotních problémů. Babičky už na ně prostě mají nárok a je potřeba to tak brát.
Alexandra Bobelová
Typologie babiček a jak s nimi vyjít 1
Jak už název napovídá, tak tento článek bude o babičkách. Hned na začátku bych ráda podotkla, že zde nebudu psát o žádných vědeckých teoriích, ale budu vycházet pouze ze svých zkušeností. To je taky důvod, proč se článek týká jen babiček a nikoliv dědečků. S nimi totiž prakticky žádnou osobní zkušenost nemám. S babičkami je to jiné. Ty mám obě a z mých zážitků s nimi by mohl vzniknout román. Kdybych přidala vyprávění mých přátel, tak možná i dva. Zatím však předkládám pouze následující text, který píšu z pozice vnučky, přestože vy v něm můžete „najít“ svou matku, sestru nebo nějakou jinou příbuznou nebo známou.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
- Počet článků 10
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3216x